Dva týdny v Myanmaru

Myanmar byl na mém todo listu přes dva roky. Od chvíle, kdy jsem poprvé slyšel, že ještě není turistický a všichni tam proto musíme rychle vyrazit, než se zkazí. Od tý doby jsem to slyšel tolikrát, že jsem si říkal, že tam bude turistů tři zadky minimálně. 

Když jsem s mojí mámou seděl v letadle z Bangkoku do Mandalay a konečně si začal číst průvodce, padnula na mě docela nepříjemná tíseň, jestli jsem to tentokrát nepřestřelil, brát svoji 60-letou mámu do takové "díry". Pocit pak ještě umocnila cesta neoznačeným rozpadajícím se taxíkem z letiště do hotelu po temné hrbolaté silnici. Mandalay v noci nepůsobí jako typické město. Světel v něm svítí málo a silnici lemuje příliš mnoho ponurých stánků a přístřešků, kde se tu a tam vynoří z pološera nějaký duch.

Nicméně, jak to v životě bývá, občas první dojem klame. 

Mandalay - točený pivo a nějaký památky

Když jsem zjistil, že je naproti hotelu pivnice, moje srdíčko po 6 týdnech v Asii zaplesalo a ani ponurá atmosféra ulice mě nemohla odradit od návštěvy místní putyky. Měli na výběr dokonce několik druhů piva a třetinka stálá 800 MMK (cca 12 CZK). Navíc mi zdarma přinesli i polévku, co se vařila na ohni poblíž. Povím vám, ta byla fakt hnusná. Nicméně ze slušnosti jsem většinu snědl. Když pak přišel pan číšník a ten zbytek, co jsem nechal, nalil zpátky do hrnce, leccos se tím vysvětlilo.  

Druhý den jsme pak vyrazili taxíkem na celodenní okružní jízdu po nejzajímavějších místech v okolí Mandalay. Jako objektivně vzato to bylo hezký, ale pro mě ty "guided tours" prostě moc nejsou. Protože jsem romantik, nejvíc se mi líbil západ slunce u Bein Bridge. Nejdřív jsem to teda chtěl hned zabalit kvůli tomu kolik tam bylo lidí, ale ten most je hooodně dlouhej (tím je vlastně známej). Takže když jdete dost daleko, lidí podstatně ubyde, páč jak známo, Asiati moc daleko pěšky nedojdou.  

Bagan - tuny chrámů, kde budete sami

Davové navštěvování kostelů, chrámů a jinejch starejch baráků mě dost nebaví, ale Bagan lze objevovat úplně jiným způsobem. Pokud na zapůjčeném elektroskůtru či kole sjedete z hlavní cesty a vyhnete se "klíčovým" památkám, narazíte na spoustu chrámů, kde budete sami. Na východ či západ slunce lze vylézt na střechu několika vybraných chrámů (nejlépe je najdete pomocí maps.me). To už tam sami nebudete, ale v davu snad taky ne. Alternativou ke střeše chrámu je umělý kopec, ale ten nedoporučuju - hrozně lidí. Při úsvitu se nad Baganem vznáší spousta balónů, což mu dodává na fotogeničnosti.  

Kalaw a jezero Inle

Ubytování a atmosféra v malém městečku Kalaw se mi líbila natolik, že to bylo první místo, kde bych rád chvíli zůstal jen tak zevlit. Na to ale bohužel nebyl čas, přijeli jsme večer a už ráno druhý den jsem vyrážel na trek k jezeru Inle. Do skupiny jsem chytil pět asiatek a zaplaťpánbůh jednoho Ira. Resp. museli jsme trochu zalobbovat, abychom byli ve stejný skupině.

Na cestách se rád nechávám inspirovat příběhy ostatních cestovatelů, proto vám o Irovi něco povím. Jmenuje se Dallan a před sedmi lety quitnul svojí práci jako účetní v Dublinu a rok a půl cestoval po světě. Když se vrátil, zjistil, že ho jeho práce sere a začal pracovat pro neziskovku a strávil několik let v Libanonu a několik v Súdánu. Aktuálně pracuje pořád pro neziskovku ale už v Londýně. 

Ale zpátky k treku - samotný trek společně s Baganem řadím mezi nejlepší zážitky z Myanmaru. A to i přesto, že trek je hodně profláklý a denně ho absolvuje několik desítek turistů. Kdybych ale měl čas, tak bych si našel dobrého průvodce, co umí opravdu anglicky a šel na trek úplně někam jinam, kam ostatní turisti nechodí (to si nevymýšlím jako hůrá nápad - to možné je, potkal jsem takovýho průvodce).

S Asiatkama byla nakonec sranda. Jedna Korejka se napatlala tanakou (přírodní "blátíčko" -  makeup, kterým místní zdobí své tváře) úplně komplet po celém těle místo opalovacího krému. Když jsem ji předevšema řekl, že vypadá jako Arnold na konci filmu Predátor (jo, tenhle trhák zřejmě v Koreji znají), už se mnou nepromluvila. Teda do té doby, než jsem se tím, abych urovnal situaci, napatlal taky.   

Nejvíc jsem se ale zasmál s Dallanem. Večer ve vesnici, kde jsme byli ubytovaní, jsme se rozhodli, že za každou cenu seženeme whisky. Dallan si umanul, že jakýkoliv barák, který má vyvěšený plakát s pivem Myanmar, je obchod. Pozval se tímhle způsobem asi do třech domovů, než usoudil, že to teda asi obchody nebudou. Chudáci obyvatelé překvapeně koukali, ale neprotestovali. Asi nás brali jako turisty, co se chtějí prostě podívat k nim domů, těmi jsme taky skoro byli. Jinak - realita je podle mě taková, že ty plakáty používají spíš jako stavební materiál (zalepení díry v domě) nebo prostě jako dekoraci. 

Samotné jezero Inle pro mě bylo spíš mírné zklamání. Asi hlavně kvůli tomu, že se o něm mluví jako o "myanmarském pokladu", takže jsem měl očekávání vysoko. Přesto bych doporučil se na výlet na loďce po jezeře vydat. Čemu bych se naopak vyhnul je snažit se objet jezero na kole. Tak neuvidíte to, co je podle mě nejzajímavější - plovoucí vesnice. Navíc - ruku na srdce - komu se chce v tom prachu a vedru na tom kole jezdit že jo. Já to zkoušel a vzdal jsem to asi po kilometru.

Pláž Ngapali

Jak jinak by měl člověk zakončit svoje putování, než trochou povalování na slunci a cachtání se ve vodě. 

O Ngapali se píše, že to je nejturističtější pláž v Myanmaru. Původně jsem proto pro závěrečný relax u moře vytipoval jinou destinaci, ale ve zbývajícím čase už bychom to nikam jinam nestihli. 

Zážitkem byl už let z Inle lake (letiště Heho) do Ngapali (letiště Thandwe). Nebyl jsem zatím na jiném letišti, kde by si člověk kdykoliv mohl vylézt ven z odletové haly na runway a projít se. Obě letiště - jak Heho tak Thandwe jsou malinká a lítá z nich jen několik letadel denně. Nicméně prvenství v soutěži prdelních letišť u mě stále vyhrává Siargao na Filipínách, kde mi konečně zabavili po mnoha přeletech nůžtičky na nehty přesto, že tam neměli scanner... to je ale jiná story, o které už asi nikdy nenapíšu...

A jak je to teda s tím množstvím turistů v Ngapali? Je jich míň, než bych čekal a co do atmosféry se to nedá srovnávat s vyhlášenými destinacemi např. v Thajsku (v pozitivním slova smyslu). Ceny ubytování jsou teda trochu našponovaný a bezprostřední okolí pláže je obklopené luxusními poloprázdnými resorty. Přesto pokud vyhledáváte bujarý night life, jeďte jinam, tady ho moc nenajdete. Jediná civilizace mimo hotely a resorty se vyskytuje v bezprostředním okolí silnice vedoucí podél pláže a moc jí není (pár restaurací a sem tam nějaký obchůdek). 

A jaká je pláž samotná? Písečná, uklizená, čistá a nepřeplněná. To samé platí i o vodě. Jediný opruz podle mě je, že lehátka na pláži patří rezortům a nedají se ani pronajmout. Pokud člověk hledá stín, má teda trochu problém. Ale pokud půjdete pár minut po pláži jedním směrem, určitě narazíte na nějaký strom pod kterým složíte svoji přehřátou hlavu. 

Zákulisní tip: Kdybych měl čas a cestoval sám, vydal bych se za mořem na jih Barmy k Dawai. 

Jak je to teda s tím turismem?

Jsou tu turisti, ale je jich míň. Zatímco v Thajsku v turistický oblasti je víc bílejch než žlutejch, tady je zatím pořád víc žlutejch. Taky se tady zatím pořád prolíná život místních s tím turistickým. Domorodci ještě nejsou vystěhovaní z turisticky zajímavých destinací ve prospěch hotelů a krámů se suvenýry.

 Povaha Myanmarců se zdá být opravdu pohostinná. U jídla nebo i v ubytování se vám vždycky snaží nabídnout něco navíc, co vás mile překvapí, těžko říct, zda tahle mentalita vydrží. Narazíte na nahaněče, vyčůránky i žebrající děti, které neznají jiné anglické slovo než "money", ale ne moc často. 

Samozřejmě mimo turistické destinace je Myanmar "autentický", ale to platí o každé zemi když se vydáte tam, kam jiní nechodí. Otázkou je, jestli tam najdete něco k vidění.

Tipy a postřehy

• Na mnoha místech se lze dočíst že preferovou měnou je USD. Už to není pravda, naprostá většina věcí (hotely, turistické poplatky) se platí v MMK (myanmarský kyat). Jediný případ, kdy byla preferována platba v USD, byl nákup vnitrostátních letenek v místní cestovce. Často USD zaplatit lze, ale za naprosto nevýhodný kurz. Sehnat bankomat většinou není problém, najít směnárnu ale docela jo. 
  
• Oproti ostatním zemím v JV Asii vám na mnoha místech v Myanmaru nepůjčí skůtr. Prostě tam buď půjčovny nemají nebo půjčují jen elektroskůtry, což jsou docela prdítka (Bagan, Ngapali).
• Dva týdny na Myanmar jsou málo. Nestihnete pořádně ani hlavní turistické destinace, natož vyrazit někam mimo mainstreamové trasy. 
• Pokud máte napjatý harmonogram, vnitrostátní letenky nakupte předem, jinak se vám může stát, jako nám, že bude vyprodáno.
• Zejména na severu mě docela zaskočila zima. Přes den je horko, ale jakmile zapadne slunce, mikina se určitě hodí.

TLDR Stojí za to tam jet?

Rozhodně jo.