Tak jsem teda vyrazil. První inspirace na to zkombinovat práci s cestováním - to už bude víc než pár let, kdy jsem o tom poprvé četl. Pak jsem někdy navštívil kurz Adama Marčana o digitálním nomádství (tak se mezi zainteresovanýma nazývá právě kombinování cestování a práce na dálku). Tehdy jsem měl jasno - tohle je něco, co chci rozhodně zkusit. V tý době jsem byl ale ještě v posledním ročníku bakaláře a bylo mi jasný, že si musím počkat až dostuduju.
Erasmus v Barceloně minulou zimu pro mě byla první ochutnávka toho, že by to jednak mohlo fungovat a jednak by se mi to mohlo líbit. Tam jsem taky poprvé začal seriózně plánovat svoji cestu. Tehdy jsem myslel že pojedu na Bali.
Po návratu do Prahy jsem navštívil kurz od Jirky Pouzarové o Thajsku a bylo rozhodnuto. Tedy o tom, že pojedu zrovna do Thajska rozhodla náhoda. Kdyby měla Jitka v té době kurz třeba o Vietnamu, psal bych tenhle post teď odtamtud.
Ale zpět ke kurzu od Adama. Ten jsem totiž navštívil už dávno a ač je to v době cloudů divné, veškeré poznámky z něho ztratil. Zapamatoval jsem si vlastně jen dvě věci:
1. - když máš letenku, tak jedeš (letíš)!
2. - napiš si, proč vlastně chceš vyrazit.
(nebo to bylo v obráceném pořadí?)
No a pak to přišlo. Konec školy. Léto fuč a už není na co se vymlouvat.
Tak jsem si teda někdy na konci září koupil letenku na listopad a pak začal přemýšlet proč. Napsal jsem si tyhle body:
- Zážitky
- Životní rozhled
- Překonání sebe sama
- Nalezení nového životního směru?
- "Na konci života vždy lituješ věcí, které jsi neudělal, ne těch cos udělal" (kdo mi připomene autora citátu, tomu přivezu suvenýr!)
Co dodat? Asi nic. Něco přece. Je to taková blbost, ale přípravy na první takovouhle cestu jsou docela dlouhé a motivace kolísá - tohle pomůže si ji vždy připomenout.
Tak tohle bylo takový filozofičtější a příště už snad trochu konkrétnějc o tom, jak se zatím mám.