V Hory a lezení 7 min čtení

Jak jsme dobývali Mont Blanc

Výhled z Aiguelle du Midi,vzádu vrchol Mont Blancu

Vzniklo to jako docela spontánní myšlenka – jít na Mont Blanc. Když se naše skupina minulý rok vracela z ferrat v Dolomitech, přemýšleli jsme, co podniknout příští rok a nápad jít na Mont Blanc bylo nejdříve takové plácnutí u piva, které se postupně začalo rýsovat ve skutečný cíl.

V tomto článku bych chtěl popsat zážitky z naší expedice a taky předat pár praktických rad pro další lezce.

Čerpání know-how

Na začátku jsme věděli pramálo o tom, co to obnáší. Názory na internetu se velmi různí (navíc se jejich relevance snižuje spolu s jejich stářím), většina online diskuzí se z věcných dotazů mění na stále stejné téma zpochybňující zkušenosti tázaného následované flamem mezi těmi „zkušenými“.

Bylo teda jasné, že jen s diskuzemi na netu si tentokrát nevystačíme. Pro načerpání prvních relevantních informací jsme již v zimě navštívili kurz od Mikyho na naucmese.cz „Jak naplánovat horskou expedici“, který nám byl výborným odrazovým můstkem (Doporučuji všem, kteří se chystají do hor, nejen na Mont Blanc).

Z kurzu – ukázka záchrany z trhliny (zdroj: horokurzy.cz)

Na počátku jara jsme se pak domluvili se Standou Bartoškem z horokurzy.cz na praktickém kurzu, kde jsme se naučili základní know-how pro pohyb na ledovci (byť bez sněhu). Standa je skvělým lektorem, důkazem budiž to, že ve mně při tomto kurzu probudil i hlubší zájem o lezení (což vedlo k návštěve dalšího kurzu lezení na skalách, ale o tom více třeba jindy). Kurz nám poskytl zdravé sebevědomí pro naši expedici opřené o nabyté znalosti.

Následovalo samotné plánování výstupu, výběr cesty na Mont Blanc, vybírání vhodného aklimatizačního výstupu a pořizování vybavení.

Ideální plán

Klíčovým předpokladem pro zdolání hory nad 4000 m je předcházející aklimatizace. Tedy snaha připravit tělo na pobyt ve výšce. Pro Mont Blanc, který má výšku 4800 m to obnáší strávit ve výšce nad 3500 metrů řadu hodin (nejčastěji noc) a sáhnout si na výšku nad 4000 m.

Typický výstup na Mont Blanc nejlehčí cestou – francouzskou normálkou – po aklimatizaci pak vypadá asi takto:

  1. den – výjezd zubačkou do 2400m a výstup na chatu Tete Rousee do 3200m
  2. den – výstup na chatu Gouter do 3800m
  3. den – výstup na vrchol a návratu na chatu Gouter (případně až na Tete Rousee)
  4. den – finální sestup.

Podobný plán jsme původně měli i my.

Čára přes rozpočet

Na konci června, když jsme začali řešit ubytování, ovšem přišla studená sprcha, zjistili jsme, že ubytování na chatách na naší trase francouzskou normálkou je dávno obsazené.

Přemýšleli jsme, jak se s tím poprat. Nejlepším řešením se mi jevilo stanovat u chaty Tete Rousee (což je jediné místo na Mont Blancu, kde je povolené stanování) a pokusit se o výstup za den místo dvou. Ne všem z nás se toto řešení zdálo jako rozumné. Oslovili jsme tedy několik zkušených lidí s prosbou o názor (na tomto místě bych opět rád poděkoval Mikymu za trpělivost a cenné rady). Závěr byl dle mých předpokladů: je to náročné, ale reálné a nikterak vyjímečné.

Druhou variantou je jít na chaty bez rezervace a spoléhat se na to, že vás tam nechají (např. spát v jídelně), Vzhledem k tomu, že nás bylo šest a že to znamená, že do poslední chvíle nevíte, co bude a jaké vybavení mít sebou, jsme tuto variantu zavrhli.

Vyrážíme

Naše expedice od začátku do konce probíhala v jednom kole, čemuž dopomohlo i to, že jsem před odjezdem chytil rýmičku a zvažoval, zda vůbec vyrazím. Nakonec jsme místo v pátek večer vyrazili v sobotu ráno. Do Chamonix jsme dorazili cca v 22:00 a vstávali brzo ráno, abychom se zorientovali v okolí a ještě tentýž den vyrazili na aklimatizaci. Pro aklimatizaci jsme nakonec zvolili výjezd lanovkou na Aiguelle du Midi (3800 m) s přechodem a přespáním na planině Col du Midi (3600 m) a případným výstupem (dle podmínek) na Mont Blanc du Tacul (4200 m). Původně jsme chtěli vyrazit na Breithorn, ale nakonec zvítězilo již zmiňovaně Midi z důvodů, že:

  • Budeme od začátku v Chamonix (odpadá nutnost přesunů, přehled o počasí, orientace v okolí).
  • Vyzkoušíme si spaní ve stanech.
  • Uvidíme na Mont Blanc :).

Aklimatizace – Aiguelle du Midi

hřebínek po cestě na Col du Midi

Naším cílem je z Auguelle du Midi, kde končí lanovka (3800m) slézt na 3600 m na Col du Midi, zde strávit noc a pokud to počasí dovolí, ráno vyrazit na vrchol Mont Blanc du Tacul.

Hned u ústí tunelu ze stanice lanovky začíná možná nejadrenalinovější dobrodružství celé expedice v podobě přechodu po úzkem hřebeni, který je ještě umocněn vyhýbání se mnoha skupinám jdoucím opačným směrem. Ještě nejsme ani na konci hřebene, když se kolem nás rozprostře hustá mlha. Hřeben už je za námi, ale orientovat se kudy jít dál začíná být opravdu těžké. Snažíme se neztratit vyšlapanou pěšinku a u každého, koho potkáme, se ujišťujeme, že jdeme správným směrem.

Kopání zákopu pro stany

Výška na nás už působí a do kopce pořádně funíme. Nakonec dorážíme (vlastně omylem) k chatě Refuge des Cosmiques, kde nám Britové radí, že tábořiště je „5 minut zpátky a pak cca 15 minut ostře doprava“. Orientujeme se hlavně podle času a nakonec narážíme na skupinu Portugalců, kteří také hledají místo na přespání a také si nejsou jistí, kde vlastně jsou. Chvíli jdeme spolu, oni se rozhodují postavit stany, kde zrovna jsme, my se instinktivně rozhodujeme kus vrátit a postavit je tam. Děláme průzkum nejbližšího okolí, abychom se ujistli, že nestavíme stany přímo pod nějakou stěnou a snížili tak riziko laviny. Je prudký vítr, cca. hodinu kopeme zákopy pro stany, investice do lopatek se zúročuje. Portugalci lopatky nemají, přemýšlíme, že jim je půjdeme půjčit, ale nakonec je potřebujeme pro uchycení stanů. Celou noc vítr neustává a sněží. Jak jsou stany čím dál tím víc zasněžené, prostor v nich se zúžuje. Protože si tělo zvyká na výšku, většinu noci probdíme.

Ráno vstáváme do stále velmi větrného, ale slunečného rána. Pohled, který se nám naskýtá po vylezení ze stanu je impozantní. Teprve teď zjišťujeme, kde jsme vlastně postavili stany. Na Mont Blanc du Tacul nepůjdeme, celonoční sněžení nahrává lavinám. Balíme tedy saky paky a vydáváme se zpět směr lanovka. I těch 200 m převýšení nám dává slušně zabrat.

Ranní počasí je impozantní

Je to naše první cenná zkušenost s pohybem na ledovci za ne úplně ideálních podmínek (ale taky nikterak hrozných).

Výstup na Mont Blanc

Hned po návratu z aklimatizace vyrážíme do stanice horských vůdců v Chamonix abychom si potvrdili zprávu, kterou už tušíme z předpovědi z internetu, ale neradi si ji přiznáváme. Ideální počasí pro výstup je v následujících dvou dnech. Odpočinkový den nebude. S vědomím, že to může být naše jediná příležitost, se jí chopíme.

Naše banda (bez autora fotografie)

Chceme se alespoň dobře vyspat a tak vyrážíme zubačkou v 10:40. Okolo dvanácté dorážíme k horní stanici zubačky a po celkem pohodovém „treku“ jsme cca. v 15:00 o 800 m výše u chaty Tete Rousee. Stavíme stany, připravujeme si výbavu na výstup, v 18:00 si dáváme teplé jídlo v chatě a pak jdeme spát. Málokdo ale usne na dýl než pár hodin.

V 00:30 vstáváme a vyrážíme směr vrchol. Před námi i za námi se hemží světýlkový vláček ostatních výprav. Je jasná bezvětrná noc. Obávaný kuloár (kde padají šutry) překonáváme víceméně nevědomky ve vláčku mezi ostatními výpravami. Až po něm, když cesta začne strmě stoupat si uvědomujeme, že jsme za ním. To nebylo zrovna bezpečné. Zbytek cesty na Gouter je namáhavé, ale krásné lehké lezení. Většina ostatních skupin to chodí navázaná na laně, ale nám to přijde jako blbost a jdeme sólo. Hluboko pod námi svítí Chamonix a působí to dojmem, že se díváme z letadla. Tuhle část cesty si užívám.

V 5:00 dorážíme do chaty Gouter. Počasí tady nahoře je jiný kafe. Zima a vítr. Na části skupiny se podepisuje výška, náročnost tohoto i předchozích dnů a rozhoduje se dále nepokračovat. Pro nás ostatní začíná klasická ledovcová tůra. Ještě za tmy vyrážíme. Stoupáme nejvýše co jsme v životě byli.

Po 2 hodinách jsem sice hodně vyčerpaný, ale hlavně mě trápí mrznoucí nohy. Nedovedu odhadnout, jestli pokud tak strávím ještě přes 6 hodin, tak to může být nebezpečné nebo ne. Zároveň můj camelbak, moje jediná voda, zřejmě z mrazu, začne propouštět vodu – jsem od něj docela promočený a začínám se třást zimou. Špatná příprava, nenahraditelné zkušenosti. Půlka týmu už s námi není. V daný moment, za daných okolností, pro mě shodnout se na rozhodnutí otočit to, není moc těžké.

Jdeme dolů. U Gouteru nabíráme zbytek skupiny a sestupujeme k Tete Rousee. Po cestě nás ještě před samotným kuloárem zaskočí padající šutry. Uhýbáme v čas. Slunce už svítí a pro přechod samotného kuloáru je ten nejblbější čas. Tentokrát ho nejde přehlédnout a šutry v neodhadnutelných intervalech lítají, ale přeběhneme v pořádku. U Tete Rousee chvíli odpočíváme, balíme stany a vyrážíme dolů – chceme ještě stihnout poslední zubačku. Teprve teď začínám cítit opravdovou únavu. Smutek z nedosaženého cíle, na který jsem se skoro rok průběžně připravoval, taky „konečně“ přichází.

Je to ale nenahraditelná zkušenost. Být v té výšce. I přes rady ostatních dokud tam člověk není sám, těžko si dokáže představit, jaké to je, co ho čeká a co bude nebo nebude potřebovat. Příští rok to dáme.

Úplným závěrem pár rad a informací, které by se mohly hodit těm z vás, kteří se na Mont Blanc nebo podobnou expedici taky chystají.

Oblečení a výstroj

  • Svršek: Řešil jsem v čem mi bude a nebude zima. Nakonec i v tom nejhorším počasí, co jsem zatím zažil mi stačilo: 1. vrstva thermotriko (v teplejší variantě rolák), 2. vrstva fleecka, 3. vrstva goretexka.
  • Spodek: funkční „podvlíkačky“, softshellové kalhoty (ale mít nahoře ještě goretex by bylo fajn).
  • Hlava: kapuca od bundy + případně funkční kukla.
  • Ruce: palčáky s funkční vložkou (ale prstové asi taky stačí). Náhradní rukavice určitě s sebou.
  • Boty (a ponožky): Ty jsem hrubě podcenil. Měl jsem teplé merino ponožky + svoje klasické pohorky (původně kupované primárně do Dolomit) a nad 3500 m jsem mrznul. Co jsem viděl jiné výpravy tak v tomto směru měly úplně jiný level.
  • Brýle stačí sportovní, pohlídat že mají UV filtr kategorie 3 (což většina má). Ale samozřejmě kdo si pořídí ledovcové tak neprohloupí.
  • Brali jsme si vařiče, že budeme dělat vodu ze sněhu, ale nakonec jsme si ji radši na chatě koupili (není až tak drahá).
  • Měli jsme s sebou 2 lopatky a na Midi jsme za to byli sakra rádi, na samotný Mont Blanc ale spíš potřeba nejsou (stanuje se na šutrech).

Ubytování a doprava

  • Jestli chcete rezervaci chaty na Tete Roussee nebo Gouteru, tak rezervujte právě teď :).
  • Dole jsme byli ubytování v kempu les Ecureuils. Kromě toho, že je fajn, tak nás potěšilo, že v době, kdy jsme byli nahoře, tak jsme se s paní domluvili, že budeme platit jen za stan (bez osob).
  • Pokud budete brát stany, tak do stanu s geodetickou konstrukcí se vyplatí investovat. Zvládli jsme to bez nich, ale příště ho rozhodně mít budu.
  • U Tete Rousee je povolené nechat stany stát i přes den (v některých článcích jsem se dočetl že to nelze).
  • Lanovka na Midi je dražší, než se lze dočíst ve spoustě článků (asi zdražili). Vyšla nás na 55 éček. Zubačka na Mont Blanc stála 35.
  • Na zubačku dolů z Mont Blancu doražte cca hodinu a půl předem. Rozdávají se tam místenky. Last minute se do ní nedostanete.
  • Parkování u zubačky na Mont Blanc je zdarma (ale místa tam není nadbytek)

Ostatní tipy

  • Lepší informace o počasí, než které jsou na webu Chamonix se nikde nedozvíte. Nemá moc cenu si pro ně chodit na informace, ale o to víc je fajn mít internet v mobilu.
  • Pojištění je fajn zařídit si u Alpenverein. Vážou se na něj slevy na ubytování na chatách.

Čtěte dále