V Hory a lezení 5 min čtení

Lezení v Barceloně a okolí

V Barceloně jsem strávil 5 měsíců a pravdou je, že když jsem si ji pro svůj pobyt vybíral, vůbec jsem netušil jakým rájem pro lezce je. Celé Katalánsko je vyhlášenou lezeckou oblastí. Pokud se chystáte do Barcelony a okolí na lezeckou dovolenou nebo tak jako já na dýl, a přitom se chcete věnovat i lezení, může vám tento článek pomoct zorientovat se v tom, jaké máte možnosti. 

Umělé stěny a bouldery

O možnosti zabouldrovat si zadarmo v tunelu jsem psal dříve, takže to přeskočím. Snad jen doplním, že tunel La foixarda je taky skvělý místo pro navázání kontaktu s místními lezci, se kterými se pak dostanete třeba někam na skály. 

Co se týká umělých stěn nebo-li „climbing gym“, tak ta nejlepší v Barceloně je pravděpodobně hned vedle výše zmíněného tunelu – Climbat La Foixarda.  Proč nejlepší? Je největší, je tu i pěkný boulder a je tu hodně „samojistích“ zařízení – cca. 6, takže se tu vyblbnete i sami. Jestliže níže píšu, že jištění na skalách je ± stejné jako v Česku, připravte se na to, že stěny a bouldery jsou více ve „španělském stylu“.  To znamená:

  • Chyty jsou někdy tak zašlé, že cesty je obtížné najít.
  • Na udávané obtížnosti se nedá moc hledět. Vzpomínám si, jak jsem si nemohl vůbec škrtnout na jedné cestě, která byla udávaná za 6b. Přišel místní instruktor, zkusil ji 2× vylézt a říká mi „Maybe it's rather 6c+“. Takže tak :).
  • Čas od času se prostě chyty hýbou nebo dokonce chybí.
  • Obecně jsou tu cesty těžší. Katalánci jsou asi celkově zkušenější lezci a jejich „tělocvičny“ podle toho vypadají.

Zvyknout si na výše zmíněné zabere chvíli času, ale bez obav, zvyknete si a začnete si trénink užívat.

Co se dalších možností týká, stejný provozovatel (Climbat) má ještě jednu stěnu více v centru zvanou Magnesi, kde je taky umělá stěna i boulder. Magnesi je ale v porovnání s La Foixardou výrazně menší, nižší a nejsou tu samojistící zařízení, takže La Foixarda z toho vychází jako jasný vítěz. 

Během mého pobytu byla taky nově otevřena Climbing Gym od Chrise Sharma. Osobně jsem v ní nebyl, ale z doslechu vím, že La Foixardu nepřeválcovala. Prý jsou tam spíš bouldery a taky tam nejsou žádná samojistící zařízení.

Nejlevnější variantou (mimo tunel) je pak pravděpodobně boulder FreeBloc. Osobně jsem tam nebyl, ale z doslechu: Neočekávejte moc cesty apod., je to spíše posilovna, kde trénujete sílu a udržujete se v kondici. Výhodou je cena a to, že je otevřeno nonstop (resp. máte kartičku, se kterou se vždy dostanete dovnitř).

Obecně, co se cen v „tělocvičnách“ týká, je tu jiná politika než na umělých stěnách v Česku. Jednotlivé vstupy jsou opravdu drahé (např. v La Foixarda okolo 12 eur) a  je tedy potřeba si nastudovat permamentky. A ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, nakonec vás to může vyjít i levněji, než v Česku. Já měl např. v La foixarda studentskou permici s 40 eurovým jednorázovým registračním poplatkem a pak neomezeně vstupů za 35 eur měsíčně. Při pobytu 5 měsíců a lezení v průměru 3× týdně jsem se tak dostal s cenou pod 100 Kč na vstup. 

Skály

V Katalánsku se dá lézt víceméně celoročně. S tím, že nejhorším obdobím pro lezení je paradoxně léto (zejména červenec a srpen), protože je moc vedro. Hodně lezců odjíždí do Katalánska lézt během zimy – když je u nás příliš chladno, tam panují perfektní lezecké podmínky. 

Možnosti kam z Barcelony vyrazit lézt ven záleží na tom, zda máte nebo nemáte k dispozici auto. I  v případě, že auto nemáte, je ale možností poměrně hodně. 

Obecně platí, že kvalita jištění je dobrá. Řekl bych, že stejná jako v Česku. 

V každém případě doporučuju koupit průvodce „Barcelona Hot Rock“. Stojí sice okolo 30 euro, ale vyplatí se. Je dvojjazyčný (Španělština a Angličtina), ušetří vám spoustu času s hledáním přístupu ke spotům a mimojiné na konci obsahuje pěkný souhrn, které oblasti jsou jak dostupné (vlak / autobus / auto) i s orientačními dojezdovými časy. 

Následující popis oblastí rozhodně neberte jako vyčerpávající. Zdaleka jsem nestihl navštívit všechny. Ve všech popisovaných oblastech začínají obtížnosti na 5 / 5+ francouzské stupnice a končí v (pro mě) nedohlednu a nacházejí se zde zejména sportovní jednodélkové cesty.

Garraf

foto: Sajna Hussein, v Garrafu místy velmi členita skála, takovou v ČR nepotkáte

Garraf je nejrychleji a nejsnáze dostupná oblast pomocí hromadné dopravy. Na Sants Estacio sednete na vlak, jedete do stanice Garraf (cca 30 minut) a pak asi 20 minut šlapete na místo.  Slyšel jsem názory, že místní v Garrafu nelezou, protože je to hrozně olezené a jediná výhoda tohodle spotu je jeho dostupnost. Nesouhlasím. Je pravda, že na konci oblasti je několik cest, které jsou opravdu hodně olezené (nebojím se srovnat je se Srbskem, možná skoro horší). Zbytek je ale super. Možná že místní brblají, ale myslím, že jako Češi zvyklí z našich lokalit, budete nadšení. Navíc – jako jediná oblast, kde jsem byl, je tato přímo u moře (vykoupat se ale nelze, jistí se ze střechy vlakového tunelu), takže jednak tady skvěle v zimě hřeje slunce a jednak večer, když slunce zapadá, je tu krásně (hádejte odkud je fotka z homepage tohoto blogu). 

Jo, a lze tu najít cesty, kde si zalezou i úplní začátečníci.

La Cascada

foto: Martin Krasček, 6a+ spárou (La cascada)

La Cascada je z  oblastí, které jsem navštívil, asi ta nejslabší. I tak ale rozhodně stojí za navštívení – jsou tu cesty, které určitě utkví v paměti a  nahoře je k večeru pěkný výhled se západem slunce. 

Autem dostupná z Barcelony do 30 minut (pak pěšky asi 5 min). Dostupnost veřejnou dopravou jsem nezkoumal. 

Řekl bych, že oblast není vhodná pro úplně začátečníky. Většina cest je až „v druhém patře“, kam je třeba dolézt (ale možná to lze i obejít). Bohužel část pěkných cest není zajištěná nebo disponuje jen velmi starým chatrným jištěním (celá oblast je, co jsem četl, dost stará).

Gelida

foto: Eva Korbelová. Gelida, půlka listopadu, počasí nádherné

Co se jednodélkových sportovek týče, tak pro mě rozhodně nejhezčí oblast, do které jsem se bohužel dostal jenom jednou. Dostupná přímým vlakem ze Sants Estacio. Poté asi 30 minut pěšky svižným pochodem. Na své si tu podle mě přijde každý – začátečník i zkušený lezec. 

Velmi pěkný sportovky od 5+ po 6b (samozřejmě jsou tu i těžší, ale ty jsem nezkoušel). Stále platí, že moje nejhezčí zdolaná sportovka je odsud. 

 

Les Casetes

Tradičně jako všechny oblasti v okolí Barcelony moc pěkná lokalita. Autem do 30 minut a pak do 15 min pěšky. Bohužel jsem tady toho nestihl prolézt zas tolik, ale můžu potvrdit moc pěkný cesty vysoký téměř 30m v obtížnosti okolo 6a.

O této oblasti stejně jako o La Cascada nelze najít na internetu v podstatě žádné informace, tedy známost u místních lezců nebo vlastnictví průvodce nutné.

Montserrat

foto: Manuel Cisrek

Malé pohoří, které se najednou vynoří uprostřed nížin, vzdálené asi hodinu od Barcelony, je turisticky navštěvovaným místem zejména kvůli Monastir de Montserrat. Řekl bych, že ještě větší zážitek, než turisti, si odsud ale odvážejí lezci. Montserrat jako lezecká oblast je rozsáhlý, takže existuje průvodce jen pro tuto oblast (ve výše zmiňovaném „Barcelona Hot Rock“ ho tedy nenajdete). 

Montserrat je jiný, než oblasti, které jsem dosud popisoval. Charakter skály je jedinečný (laik jako já by nevěřil, že takový typ šutru není umělý, ale vytvořený přírodou) a najdeme tady hodně (byť odjištěných) vícedélek. 

chajda, ve které lze přespat

Pod Montserrat se dostanete buď autem nebo vlakem ze zastávky Catalunya. Vlak vás vysadí buď v Aeri de Montserrat nebo v Monistrol de Montserrat, odkud ke kláštěru pokračujete lanovkou (z Aeri) nebo zubačkou (z Monistrol), popř. pěšky (z důvody úspory času spíš nedoporučuju). Kam se vydáte od kláštera už záleží na tom, do jaké oblasti míříte. 

Zpáteční jízdenka z Catalunya včetně lanovky nebo zubačky stojí okolo 20 euro.  

Vzhledem k tomu, že doprava do Montserratu je trochu na dýl a taky něco stojí, je dobrým nápadem přemýšlet o tom, že tam vyrazíte třeba na celý víkend. Co vím já, přespat se dá punkově v „chajdě“ u skály zvané Elefant (cca 4 eura za noc, neočekávejte elektřinu, tekoucí vodu ani postel), ale možností bude pravděpodobně více včetně přespání „na divoko“.

Já jsem v Montserratu stihl vylézt pouze výše zmíněný (čtyřdélkový) Elefant a byl to pro mě zážitek, na který jentak nezapomenu (na potkání povyprávím historku jak nás zachraňovali místní lezci z chajdy :) ). 

Tak a to je z praktických rád na téma lezení v Barce vše. Pokud byste chtěli vědět něco dalšího, nebojte se mě kontaktovat. 

 


Čtěte dále